Klávesové zkratky na tomto webu - rozšíření přejít na menu na úvodní stranu

Má reakce na "anonymní" reakci

vloženo 13. června 2014, štítky: Co se děje

na novelu Přišla z moře, která mi dnes přišla na FB od člověka, jenž vystupuje pod jménem Lucie Jandová...

Protože nelze na zprávu "Lucie Jandové" na FB reagovat, považuji "Lucii Jandovou" za anonyma. Píše mi: "Dobrý den, čtu vaši knihu Přišla z moře a nestačím žasnout. Žena zpředmětnelá jako skoro vždy u vás, hlavnínu hrdinovi, Vrbě sice, kdekdo na počkání vypráví pikantní detaily minulosti, jimiž se posouvá děj, nicméně situace jsou to bakelitové jako traband ... Vaše Sedmikostelí považuju za geniální, ale toto je nutkavá obscese být světový, ze které problémy autora přímo trčí. Český rybník je však velmi omezený, takže text je tomu adekvákvátní. Přeji vám pěkné dny a poctivost k sobě!"

Odpovídám a beru to od konce:

-- Poctivost k sobě samému už mám, děkuji za přání. Poctibvé je napsat příběh, jak nejlépe to umím. pokud se to někomu nelíbí, já to beru, mně se taky spousta knížek jiných autorů nelíbí.

-- Text je prý adekvátní tomu, že český rybník je omezený, taky tam trčí problém (asi z rybníka), patrně chci v touze po světovosti proměnit rybník v moře. Ale tady jde spíše o poctivost k sobě než o snahu o světovost; jako dítě jsem moře měl a ztratil jsem ho spolu s Anglií, kde jsem žil. Touto knihou se k obému vracím, znovu si to přisvojuji, zní z toho Halasovo: Já se tam vrátím! Ale protože nepíšu otevřeně o sobě, je z toho tento svérázný krimi příběh.

-- Příběh či děj bakelitový jako traband, potažmo trabant? Asi je myšlena umělost zápletky, pro Lucii Jandovou nesnesitelná v tom, že se hrdinovi postavy svěřují. Ale které postavy to jsou? Jsou to rodiče narušené hrdinky, kteří mají o svou dceru strach, a protože ona reaguje pozitivně jen na cizince z Čech (její úmysly jsou zatím nezbadatelné), pokouší se o to i rodiče. Tady bych odkázal na literární klasiku 20. století, jsem anglista, anglofil, anglofon, anglohujer atd., tak trochu pod vlivem britských autorů. Takže komu to vzáleně připomene Braineovo Místo nahoře, má ode mě gratulaci. Rozhněvaní mladí muži, zklamaní vývojem v Británii v 50. letech, mě získali pro studium anglické literatury, možná literatury vůbec. Anglisté vědí, o čem mluvím.

-- "Žena zpředmětnělá jako skoro vždy u vás..." Ano, tohle beru. Jiné ženy mě nebaví natolik, abych o nich psal fikci. Snad rozumím dobře tomu "zpředmětnělá" -- ne že by byla předmětem, ale je objektem touhy? Hybatelem muže či vícera mužů? Ano. Přesně tak. A/tra/ktivní žena, která hraje svou tajnou hru -- ale taky žena chybující, pochybující, litující a málo důsledná, a taky tak trochu uražené dítě, traumatizované situací v rodině. Jestli je ještě k tomu "zpředmětnělá", je to tak v pořádku.

Děkuji anonymu "Lucii Jandové" za podnětně zhrzenou zprávu. Utvrdila mě v tom, že novela Přišla z moře sice není ideální literaturou pro některé anonymy, ale rozhodně je to moje kniha -- výraz a výsledek mé tvorby a mé osobnosti.

Závěrem: zavděčit se každému čtenáři se nejen nedá, ale ani se nechce.


Furmulář pro přidání komentáře k článku

Vložte komentář:

mail se nezobrazuje
Napište slovy číslovku 10

Komentáře:

[1] Palec nahoru

13. června 2014, 17:52, vložil DaMa

...ani to není třeba tolik rozebírat.



Miloš Urban

Miloš Urban

Miloš Urban se narodil r. 1967 v Sokolově. Část dětství prožil na československé ambasádě v Londýně. V letech 1982-86 studoval na gymnáziu v Karlových Varech. Poté vystudoval moderní filologii (zaměření na literaturu) na katedrách anglistiky a nordistiky na FF UK v Praze (1986-92) a rok pobyl na stáži na Oxfordské univerzitě. Od r. 1992 do r. 2000 pracoval jako redaktor v nakl. Mladá fronta. Od r. 2001 vykonává podobnou práci v Argu. V současnosti žije v Praze.