recept na krizi...?
štítky: Co se dějeTak ten nemám, přestože časopis Respekt prý v této choulostivé věci cituje tento týden Miloše Urbana, nejspíš to bude ono slavné “kupujte české zboží”.
Osobně proti českému zboží nic nenamítám, ale pokud jde o francouzské sýry, obávám se, že ty naše se jim nevyrovnají ani v kombinaci se zajímavým vínem... A mám-li si koupit nový vůz, nejspíš to bude značka německá nebo francouzská, nikoli česká, což snad není taková zrada vzheldem k tomu, že některé součástky se vyrábějí u nás. Takže jsem to nebyl já, ale jistý Milan, taktéž Urban, jakýsi úředník, který to dotáhl na mi(ni)stra průmyslu, t.č. pouze stínového. Společné s ním mám jenom to příjmení (díky Bohu), které je ovšem asi tak časté jako Novák nebo Novotný a znamená “ten z města”. To jen na okraj, aby si někdo nemyslel, že jsem v NERVu... tak tam se tedy nervu. Můj recept na krizi je následující: užít si každý den, i kdyby byl jenom všední. S dětmi, partnerem nebo partnerkou, lidmi, které máme rádi, s kočkou nebo křečkem nebo kanárkem — těšit se z jejich přítomnosti. Anebo o samotě, ve skalách (raději ne v Kyselce), s knihou, u filmu, u vína (určitě ne u mattonky) nebo v plaveckém bazénu. Jakápak krize? ... Horší je to s krizí středního věku, tam bych byl opatrnější, to je mocná a zlá čarodějka. Ale já už ji přemohl. Hurá!
