Ukázky z knih
Hastrman
Jakub, Slunečko, Hoffman starší a Hoffman mladší, bratři Johan a Šimon, Liška, Václav, Pešek, Ehrenberger — jména, jež jsem si následujícího slunného jitra pozpátku četl v mizejícím, rychle se rozpouštějícím ledě. Měl příchuť lesů severní Evropy; voda si vždy pamatuje, odkud přišla naposledy. detail ukázky knihy Hastrman
Michaela
Za kalného rána ležel svázaný na poklopu studny. Ženy si ho teď nevšímaly, měly plné ruce s jednou svou sestrou. Cecílie mlčky, se svěšenou hlavou klečela u něho, za ruce přivázaná k pumpě. Tentokrát byla oblečená. Nepokryté vlasy jí čechral vítr vanoucí proti horám. Na víku studny seděla ještě kočka. Zaujatě olizovala S.ovy boty, když se díval, co sestry provádějí s Bonifácií. detail ukázky knihy Michaela
Mrtvý holky
Smrtečka
Byla to kamarádka, proto jí to navrhl. A zase s nikým nechodil, to byl druhý důvod. Znali se od střední školy, vídali se tak jednou do roka a vždycky se spolu opili. Kdysi se mu líbila, a přestože v posledních letech začala kynout, pořád se na ni rád kouknul, když se její modré oči nedívaly. I teď v obchoďáku. Smála se, protože do sebe vrazili ve stejném patře jako před třemi lety, taky uprostřed léta. Tehdy ho napadlo, že spolu oslaví narozeniny, ale vymluvila se. Tentokrát návrh zopakoval a ihned přikývla. Za týden mu bude třiatřicet, stejně jako jí. Dohodli se na oslavě v přírodě. detail ukázky knihy Mrtvý holky
Pole a palisáda
Bokas ji nesl dál podél řeky, kudy šel kdysi Devus. Skály se konečně začaly nížit, klekaly před nimi do rovné země, nořily se do lučin podél vody a skrývaly se do země před černým lesem, rozpínajícím se co oko dohlédlo a nedovolujícím uhnout z poříční stezky. A co by třikrát oštěpem dohodil, cválali za Bokasem svěží koně knížecích stráží.
Navečer se jim na obzoru zjevila Posvátná hora, byli na soutoku pod hradištěm zvaným Mělník. Silná Vltava vlevo, stříbrně tekoucí z jižních vršin, a Labe vpravo, o odstín tmavší a dobrých deset sáhů užší, plynoucí z černých severních hor. Ve špici mezi dvěma vodami se černal houštinou zarostlý mokřad, a když sem zavedla Bokase, aniž by ho musela nutit víc, než za co by stálo plesknutí po boku, řekla si, jak se zdejší lidé pletou: vždyť Vltava přijímá Labe, nikoli naopak. Bere do sebe cizí řeku přitékající ze severních hor, tak proč se tak pokorně vzdává svého jména? Jako by tady končila. Jako by dál bylo jen Labe... detail ukázky knihy Pole a palisáda
Santiniho jazyk
Zatímco jsem bloumal u kazatelny, skupina se přesunula ke dvěma kropenkám, stojícím u uzavřeného západního vchodu. Obě mají tvar sférického trojúhelníku, a podle toho se soudí, že je navrhl Santini. Při pohledu od západních dveří se v jejich hladině odráží celý strop kostela i hlavní oltář. detail ukázky knihy Santiniho jazyk
